Ochotnické divadlo Otty Schwarzmülera v Trhových Svinech

svátek má Taťána.


Divadlo Otty Schwarzmüllera

Počátky ochotníků v Trhových Svinech se datují někdy kolem roku 1864 vznikem vlasteneckého ochotnického a zpěváckého spolku Slavník. Schválně říkám někdy kolem roku 1864, protože jsme v roce 2004 slavili 140 let našeho ochotnického divadla. Jakmile bylo vše připraveno k oslavě, dokonce byla sepsána i malá publikace, našla se při opravě kostela za jedním z oltářů farní kronika. A co čert nechtěl, zjistilo se, že pan děkan Antonín Schiel si v roce 1863 klidně do této kroniky zapsal větičku: „Na sklonku roku povstal u nás zpěvácký spolek Slavník.“

Odkud jste čerpal, pane Hlubučku, když jste psal do publikace Trhové Sviny 500 let městem zmínku o vzniku Slavníku v roce 1864? - To jste nám tedy neměl dělat… Inu, ve svinenské historii stejně rok sem, rok tam, nikdy nehrál žádnou roli… Ale k tomu Slavníku: Jeho prvním předsedou se stal obchodník Bedřich Linhart. Tehdy se hrály divadelní hry jako Nepokradeš, aneb cizé zlato neblaží od F. Kaisera, Chudý písničkář, kterýžto kus upravil J. M. Boleslavský podle R. Kneisla, nebo Nestroyův Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek.

V roce 1883 - a to snad už víme přesně, vzniknul přejmenováním Slavníku Vzdělávací, zábavní a ochotnický spolek Tyl. Zabýval se divadlem i hudbou, měl svou knihovnu, odebíral časopisy, vlastnil mnoho hudebnin a hudebních nástrojů. Scházel se ve spolkových místnostech převážně v restauracích, finanční prostředky si pořizoval členskými příspěvky, divadelními vystoupeními a vystoupeními při různých národních, sokolských a jiných oslavách. Na programu divadelníků byly různé jednoaktovky, kuplety a veselohry. Velice činným a úspěšným byl spolkový orchestr, který si troufl i na těžší kusy z vážné muziky.

V zápisech z roku 1945 se objevuje ve výboru a vůbec v souvislosti se svinenským ochotnickým divadlem prvně jméno Karla Haška. O rok později přichází Otto Schwarzmüller coby režisér. S nastudovanou hrou Srdeční injekce dosáhl „nikoliv úspěchu, nýbrž úspěchu mimořádného, pronikavého a hlas lidu svorně konstatoval, že něco tak zdařile provedeného nebylo zde již mnoho let“, jak uvedl jednatel Bohumil Panuška. V hlavních rolích vystupovali Otto a Blažena Schwarzmüllerovi.

Roku 1950 se ujímá ochotníků JUDr. Jan Říha. Své režijní působení v Trhových Svinech zahajuje Jiráskovou Lucernou - Otto Schwarzmüller připravil scénu. Nezapomenutelné bylo jeho otáčivé mlýnské kolo a hlavně stará lípa, ve které se ukryla Hanička. Lípu společně s Františkem Stráským a dalšími zhotovili v holičství na náměstí, kde Otto pracoval.

Konečná členská schůze spolku Tyl se konala 31. ledna 1951 v hostinci U Petrlíků v Kostelní ulici č. p. 121. Přítomno bylo 21 členů a zástupce svinenské továrny Igla. Tehdy byly novým vládním nařízením rušeny všechny stávající spolky, proto muselo vzniknout i v Trhových Svinech nové ochotnické divadlo pod hlavičkou zmíněného národního podniku…

Posledním vystoupením ochotnického divadla v Říhově režii byl Slaměný klobouk Eugena Labische. JUDr. Jan Říha byl v roce 1953 pracovně přeložen do Českých Budějovic.

Vedení souboru se ujal Karel Hašek, který společně s Ottou Schwarzmüllerem režíroval další následující hry počínající Domem u doktorů až do roku 1977, kdy ve společné režii provedli lidovou operetu Jaroslava Jankovce Srdce v rákosí. Dále režíroval Karel Hašek, Otto Schwarzmüller mu pomáhal v organizačních věcech.

Po válce se většinou hrálo na improvizovaném jevišti v sále hospody U Jožky na náměstí (Jožkovina, dříve též u Fantů), v roce 1960 byl slavnostně otevřen na Sídlišti nový kulturní dům, na jehož prknech hrají a zkouší trhosvinenští ochotníci dodnes.

Od šedesátých let bylo trendem některých ochotnických divadel zvát k hostování umělce pražských divadel. Nebylo tomu jinak i ve Svinech. Prvním váženým hostem byl národní umělec Jaroslav Průcha v roli Lízala v Maryše bratří Mrštíků. Následovali všichni tři chlapi v chalupě, tudíž pánové Lipský, Skopeček a Trojan, Léto bylo nadobsazeno hvězdami Vladimírem Stachem, Janou Dítětovou, Jiřím Novotným, Ivankou Devátou, Karlem Májem, Vlastou Jelínkovou, Jiřím Adamírou. Ve vzpomínkách na Jaroslava Průchu účinkovala Jiřina Petrovická a Jiří Dohnal, Idiotku profesionálně ztvárnila Jiřina Bohdalová, následovaly oblíbené operetky a další hry, ve kterých se v různých alternacích vystřídalo mnoho pražských umělců. Naposledy byla sehrána s význačnými hosty Jiráskova Lucerna. Kněžnu zosobnila Jana Hlaváčová, Vladimír Brabec vystoupil v roli dvořana, Čestmír Řanda jako vrchní a František Němec coby mlynář.

Po Haškově smrti roku 1993 nebyl nikdo, kdo by se ujal opuštěného režijního vesla. Jen Otto Schwarzmüller se smutně procházel okolo zaprášených kulis ve svinenském kulturáku darmo sháněje někoho, kdo by opět pozdvihl ochotničení v Trhových Svinech.

Na volné místo ředitele Městského kulturního střediska přišel 1. září 1992 František Herbst, kamarády přezdívaný Podzim. I jal se do něj neúnavný Otta mluviti, a že jaký je to kulturák bez ochotníků, a že tu vždycky mělo divadlo zázemí, a že to zařízení tady leží ladem… Franta se sám přiznal, že zpočátku Ottovi slíbil, že se ochotníků ujme, jen aby měl pokoj.

A tak svolal Podzim na podzim roku 1996 bývalé ochotníky a všechny ostatní, kteří byli ochotni vystupovat a začal studovat hru Jaroslava Žáka Škola základ života. Jelikož mělo představení v premiéře 4. června 1997 velký úspěch, zůstal František u ochotnického divadla i nadále a vybírá většinou hry veselé, protože jak sám říká: „Na světě je jiného stresu dost…“

Od oslavy v roce 2004 se svinenské ochotnické divadlo jmenuje po Ottovi Schvarzmüllerovi, který mu věnoval značnou část života a v duších nejen ochotníků v Trhových Svinech zanechal světlou usměvavou a optimistickou vzpomínku.

Dokumenty k nahlédnutí
Životopis Otty Schwarzmüllera
Domácí řád
Povolení - Chudý písničkář
Povolení - Lakomec
Povolení - Lumpacivagabundus
Žádost - Na tý louce zelený
Žádost - Nejlíp je u nás